Jan Jindřich a Brno

Jan Jindřich Lucemburský a období významného rozvoje města Brna z pohledu územního rozvoje

V letošním roce si připomínáme 700. výročí narození Jana Jindřicha Lucemburského, moravského markraběte dalším článkem z cyklu "Z Mělníka až do Brna a Králova Pole: Po stopách Jana Jindřicha Lucemburského, moravského markraběte." Po boku krále Karla IV v lednu roku 1350 přijíždí Jan Jindřich se svou chotí markraběnkou Markétou Opavskou do Brna, které si zvolil za své sídelní město. Zde jsou nadšeně přijati Brňany a svůj zatím nevelký dvůr ubytovávají v domě Jakuba Alrama v bezpečné části města na nároží ulic Veselé a Zámečnické.

Brno bylo tehdy strategické už svou polohou, z níž bylo možné ovládnout rovinatou část jižní Moravy směrem k neklidným rakouským hranicím. Patřilo ale také především k hospodářsky nejsilnějším městům, proto bylo schopné vytvořit zázemí pro sídlo markraběcí vlády a dvora. Ten se roku 1354 přestěhoval do upraveného areálu brněnské mincovny na nároží dnešních ulic Dominikánské, Mečové, Panské a Dominikánského náměstí, kde setrval dalších 30 let.

Na markraběcím dvoře kromě členů brněnského měšťanstva zastávali řadu funkcí i šlechtici. Zároveň díky návštěvám bylo možné slyšet kromě domácí češtiny, němčiny a hebrejštiny i italštinu, francouzštinu, latinu, polštinu i jazyky užívané v Uhrách. To vše dohromady vytvářelo ze života v Brně svébytné prostředí, které jen podporovalo vzrůstající ekonomickou sílu a stavební rozvoj. Mohutné hradby mezi návrším Petrova a Špilberku včetně pěti bran zajišťovaly bezpečnost města a dosahovaly místy výšky až 6 m. Díky těmto všem faktorům postupně rostly honosné měšťanské domy, chrámy i brněnská radnice. V brněnských měšťanských domech nežili jen jejich majitelé. Ve většině domů bychom našli nájemníky, jako byli obchodníci, provozovatelé obslužných profesí, někdy i dílen. Město dávalo tehdy i za nástupců Jana Jindřicha prostor nejlepším architektům a stavitelům gotického slohu. Už v prvním roce po svém příchodu do Brna Jan Jindřich prodlužuje městu Brnu "mostné" privilegium krále Karla IV. o vybírání poplatku z každého koně procházejícího městem, a to od nejbližšího svátku sv. Jiřího na další tři roky. Vybraná finanční částka byla použita na opravy mostů a dále na dláždění ulic ve městě, které za působení Jana Jindřicha bylo velmi podporováno. Pro snadnější vydláždění města pak v roce 1357 Jan Jindřich znovu toto privilegium povoluje brněnským měšťanům na dalších 6 let.

Brno bylo ve 14. století sídlem moravských markrabat, řadilo se k větším městům zemí Koruny české a prožívalo svůj rozkvět. Jeho plocha v hradbách dosahovala bezmála 37 ha, už tenkrát zde stálo asi tisíc domů a počet obyvatel přesáhl deset tisíc. V čele města stál rychtář a městská rada dvanácti konšelů. O každodenní chod v ulicích města se starali ustanovení přísežní (později zvaní konšelé či radní), kteří byli povinni zasedat denně, zachovávat úřední tajemství, dohlížet především na cechy a jejich aktivitu a poté plnit povinnosti, které každému jednotlivému členu rady vyplynuly z jejich speciálního pověření. Dva přísežní měli za úkol dohled nad šenkem (šenk a míra tzv. pitný). Druzí dva přísežní pak dohlíželi na stavební úpravy ve městě (hradby, brány, věže, příkopy, dlažby adt.) a měli právo na tyto práce najímat i další pracovní síly. Třetí dvojici pak byl svěřen dozor nad ohněm, tedy nad bezpečným provozem pecí a ohnišť vůbec, neboť vypuknutí požárů bylo ve městě velmi pravděpodobné, nebezpečné a mívalo hrůzné následky. Pokrmy z ryb ve 14 století tvořili podstatnou částí jídelníčku, proto vzhledem k tomuto významu další dva přísežní dohlíželi speciálně na tržní prodej ryb. Další dva páry přísežných zastupovali činnost policejní a pořádkové složky s přímým dohledem. Z toho jedna dvojice vykonávala primárně funkci vyšetřovatelů a druhá dvojice pak vykonávala dohled nad úklidem v ulicích a nad čistotou města. Měla poměrně velkou pravomoc, mohla přímo na místě pokutovat každého, kdo odmítl odvézt hnůj, bláto či jinou nečistotu předepsaným způsobem a opomíjel udržování základní čistoty a pořádku kolem svého domu.

Brno se svými čtyřmi tržišti bylo tehdy samozřejmě také místem čilého obchodu, ze kterého ekonomická prosperita pramenila. Pokud se týká vnitřního uspořádání města, bylo město Brno rozděleno na jednotlivé čtvrtě jakýmsi pomyslným křížem a toto rozdělení centra města přetrvává až dodnes. Dělící hranici tvořily na sebe kolmé uliční osy spojující bránu Brněnskou s Měnínskou (ulice Starobrněnská až Orlí) a od brány Běhounské přes ulici Masarykovu k Židovské bráně. Ostatní ulice pouze doplňovaly toto základní členění.

V roce 1356 postihla město katastrofa v podobě ohně, který zničil dvě městské čtvrti. V návaznosti na to byla vydána protipožární opatření k zajištění nejnutnější ochrany před ohněm a byla vydána nová statuta pro bednáře, kteří měli v případě vypuknutí ohně strhávat k zemi hořící objekty železnými háky, které pro tento účel mělo opatřit město.

Jan Jindřich svojí markraběcí úlohu splnil s očividnými výsledky, zodpovědně doplňoval lucemburskou dynastickou politiku se svým bratrem Karlem IV. a stejně tak projevoval i politickou rozhodnost, jaká většinou byla společná všem Lucemburkům. Dalo by se říci, že své zemi zajistil klidný rozvoj, i přes evropská morová ohrožení té doby a jako odraz císařovy sousední země zachovávala podobně vysokou životní a politickou úroveň právě díky Janu Jindřichovi. Brno se stalo za Jana Jindřicha fakticky hlavním městem Moravy a zažívalo obdobný rozvoj, jako Praha za Karla IV. I když samozřejmě v menším měřítku.

Více informací k tomuto tématu a k plánovaným akcím bude průběžně zveřejňováno na internetových stránkách lucembursky.cz